Rám dělá obraz, my děláme rámy

to-ce-06-framed

Přijďte se k nám inspirovat a promluvit si o možnostech jak zarámovat váš obraz s našimi zkušenými rámaři.
Na výběr vám dáme nádherné italské rámy značek
Bologni Arreda,
Albor,
GM,
osvědčené rámy z produkce české společnosti Lira,
Al rámy německé značky Nielsen
a rámy dalších značek.

Nabídneme Vám rámy připravované na míru z lišt dle rozměru vašeho obrazu, ale také exkluzivní, ručně zdobené a spasované rámy produkce toskánské firmy Bologni Arreda.

 

 

 

DSC_5589Dobře pověsit obraz je někdy umění. Vybrat vhodný rám bývá ještě těžší.

„Rámování je subjektivní záležitost,“ říká s přesvědčením náš rámař Zdeněk Marvan, pro něhož je rámování především zajímavý příběh. Je to příběh naplněný logikou, emocemi i empatií.

Platí zde také určitá pravidla, která se vyplatí dodržet. Typický příklad? Grafiky, u nichž je vedle výběru důležité použití paspart a případně takzvaných filet (tenký rám kolem papírové pasparty).

„Paspartu lidé někdy podceňují, přijde jim zbytečná. Jenže pasparta má za úkol zklidnit a zvýraznit obrázek, podpořit jej, aby na stěně vynikl. V anglosaských zemích dokážou skvěle využívat i filety do pasparty. Měly by být ve stejné textuře a barvě jako je rám,“ vysvětluje Zdeněk Marvan.

Rám jako umělecké dílo

Po řadě let, kdy trh ovládla levná produkce z IKEA určená pro věci, které chcete mít na stěně dva či tři roky, objevují lidé opět kvalitní rámy. Koneckonců, jejich největší evropský výrobce sídlí v Českém Krumlově. Lira (ze spojení slov lišty-rámy) navazuje na historii firmy Schönbauer založené už v roce 1881, v roce 1994 se stala součástí americké skupiny Larson-Juhl.

Lira však nestaví jen na historii, k jejím posledním novinkám patří lišty Anvil imitující kov. I proto skvěle vypadají v dnes tak obdivovaných zrekonstruovaných industriálních objektech nebo třeba v loftových bytech.

Ke světové špičce (stejně jako v nábytku) patří Italové. „Ctí estetiku i minulost a umějí s ní pracovat, mají skvělé nápady při dokončování a obrovský cit pro povrchovou úpravu,“ tvrdí Zdeněk Marvan.

Na italských rámech oceňuje tradici řemeslné výroby. Rámy převážně z tropických dřevin se zpravidla dokončují ručně, je nutné je dopatinovat, dovoskovat, dozlatit… Designéři rádi takové rámy věší na stěny i samotné, jako zajímavý artefakt, který nechtějí znehodnotit nedůstojnou reprodukcí.

Do zajímavých rámů se vkládají i zrcadla, jež se tak z ryze funkčního bytového doplňku proměňují v designové kousky.

Tady se často prosazují i nábytkáři, třeba rodinná italská firma Cantori je proslulá svými zrcadly, která umisťuje do originálních rámů.

„Italové často zavěšují velká zrcadla nad příborníky nebo komody, protože odrážejí skvěle světlo a prostor opticky zvětšují. Rámy jsou pro ně nesmírně důležité, vnímají je jako umění,“

Světové trendy proto určují v rámařství hlavně italské značky, třeba Bologni Arreda nebo Albor.

Zavěšení obrazů nad sebou funguje dobře u vysokých stropů.

Kam s obrazy

Sebekvalitnější rám však neznamená automaticky úspěch. Měl by totiž vhodným způsobem komunikovat s obrazem či grafikou. „Někdy je textura rámu důležitější než barva,“ upozorňuje Zdeněk Marvan.

Pokud jde o barvy, pak zpravidla nedoporučuje používat na lišty červené, modré nebo zelené barvy, které se objevují například na grafice, kterou chceme zarámovat. „Lišty v těchto barvách pak ´přebijí´ to, co rámují. Není to však dogma,“ upozorňuje zkušený rámař.

V některých případech jsou však shodné barvy naopak žádoucí, tady záleží jak na vkusu zákazníka, tak na citu a zkušenosti rámaře. Jistotou bývá stříbrná lišta. Samozřejmě pozor na nudu, právě kontrast představuje zpravidla základ dobrého designu.

Prubířským kamenem estetického cítění bývá i pověšení skupin menších obrázků. Zdeněk Marvan má jednoduchou radu: „ Společně dobře fungují různé rámy, ale stejné náměty, třeba lidé, květiny… Opačně to neplatí. Různé náměty ve shodných rámech k sobě nepatří.“

Pro zavěšení na stěnu doporučují odborníci „pravidlo třetin“, a to jak horizontální, tak vertikální. „Místo, kde se protnou, je ideální,“ tvrdí Zdeněk Marvan. Typickou chybou bývá zavěšení jednotlivých obrazů příliš vysoko, jenže byt není galerie, kde chodíme a vestoje si prohlížíme obrazy.

Ohled je však třeba brát i na to, kam obraz přijde. Nad robustním psacím stolem po dědečkovi by nevyzněl tenký rám, nad subtilním skleněným designovým kouskem by zase působil nepatřičně těžký kus.

Pokud si nejste jisti, kam obraz pověsit, můžete vyzkoušet jej pouze postavit, třeba na jednoduchý malířský stojan. Tento způsob se v tuzemsku příliš nevyužívá, což je škoda. Možná byste byli překvapeni, jak obraz vynikne.

Pro vysoké stropy doporučují odborníci klidně pověsit obrazy horizontálně, nikoli vedle sebe, jak bývalo zvykem. Pomoci může i pasparta a její vertikální zvětšení. Lze buď zvýšit její spodní část, nebo protáhnout na výšku celou její konstrukci. Díky paspartě lze zarámovat třeba poštovní známku, a bude dobře vypadat.

Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/jak-vybirat-ramy-k-obrazum-dcv-/architektura.aspx?c=A140804_150350_architektura_rez